Poslání k pousmání

Pokud ho zdárně vyřeším, vracím se kolem páté zpět do postele. Pokud je to jediný výjezd za noc, byla to celkem hezká noc. A za hodinu mi začne nový den. A mezitím malé holčičky sladce spí a vůbec netuší co je čeká :) Být veterinářkou patří k nejkrásnějším povoláním. Když dostanete ráno od sestřičky k počítači skvělé kafe, obléknete si čisté (vysvětlím později) lékařské oblečení, sepnete si vlasy (vysvětlím časem) a připravíte se na příchod klienta. Pak se otevřou dveře a usměvaví lidé vchází dovnitř s košíkem vymazlených a voňavých štěňátek. Všichni se na sebe usmíváme a den je nádherný. Tyto dvě události dělí pouze několik hodin a přesně charakterizují podstatu veterinárního oboru. Miluji tohle poslání. Jen … nikdy nevím co mě čeká, nikdy nic nenaplánuji a nikdy nejsem nikde včas. A když už si říkám, že jsem skoro vše zažila, přijde nabídka práce veterináře v zoologické zahradě a začne šílená jízda.