Šílená jízda

7. 4. 2020

V zoo jsem nikdy neměla v úmyslu pracovat. Ne, že by mi to nepřišlo jako úžasná práce, ale v mé hlavě představoval veterinář v zoo totálního šílence, který nemá rodinný život, sedí celý den i noc v knihách, ovládá všechny jazyky světa, zná každou cibetku, večer si osedlá zebru a jde se projet po zahradě.

Měří alespoň dva metry a nosí khaki oblečení. Stále si takto veterináře v zoologické zahradě představuji, takže když míjím brány zoo, vždy mě překvapí, že mi tu závoru zvednou a ještě mi paní vrátná zamává. Přece musí vědět, že tam nepatřím.

zpět na výběr článků